Přes zákazy, změny i půl století rocku

EFRAIM

Materiál, který se o skupině shromáždil na mém stole, by vydal přinejmenším na dost obsáhlou knihu. Přesto se alespoň velmi stručně pokusím zmapovat historii souboru, který úspěšně vstoupil do šesté desítky let svého trvání.

Přeneseme se do roku 1973, kdy se rozpadem gymnazijního bigbeatu RIVAL začíná nelehká hudební cesta souboru, který si ve složení M. Holman, F. Mašek (řečený Balcar), J. Trojan, V. Vojta, I. Trojan a J. Kovář začíná říkat EFRAIM. Původní prostory klubu mládeže v hradu by mohly hovořit o častých zkouškách a muzikantských dohadech o repertoáru skupiny, které zde probíhaly až do 10. srpna 1974, kdy se Efraim vydal do Čkyně, aby zde odehrál svou první zábavu. Hlavními postavami souboru se stávají bratři Jiří a Ivan Trojanové. Ivan Trojan je členem kapely dodnes. Nejzkušenějším harcovníkem v té době vzniku byl bezesporu J. Kovář, který už měl zkušenosti ze skupiny Markýz John.

Celým světem doznívala horečka "Beatlemánie", ale móda anglických skupin ještě nemizela, a proto i repertoár Efraimu tvořily z větší části převzaté skladby Beatles, Rolling Stones, C. C. Revival. Zpívalo se většinou anglicky, ale taky už trochu česky. Důležitým mezníkem v činnosti souboru byly i kvalifikační přehrávky, před kterými stanuli v květnu 1974 v kulturním domě ve Strakonicích; vybaveni obrovskou chutí hrát, ale i instrukcemi zřizovatele, který žádal, aby soubor na přehrávky oblékl kravaty a zapomněl, co znamená slovo džíny. Tehdy nebylo možno hrát bez zřizovatele, a ten měl v případě Efraimu podobu městského výboru SSM. Přes neuposlechnutí "rozkazu" to dopadlo na kvalifikační "2". Kulturní inkvizice se nestačila divit, když ve skladbách zaznělo i violoncello. To díky tomu, že I. Trojan tento nástroj studoval v hudební škole, zatímco J. Trojan ve stejnou dobu pronikal do tajů houslí a akordeonu. V pestrém kolotoči zábav, který následoval, přicházejí důležité změny personální i žánrové. J. Kovář zůstává nastálo v Praze a Balcar odchází na vojnu, aby se již k muzice v budoucnosti nevrátil. Naopak přichází další důležitá postava, která se zapíše do historie souboru - zpěvák Honza Tyl. Ten stáčí hudební zaměření souboru ke skupině Budgie a navíc píše i zajímavé texty. Největší úspěch mají písně Rakovina, Eroplán, Až se otevře země, Quasimodo, Fata Morgana. Vystupovalo se nejméně dvakrát týdně, což v té době byla nebývalá hudební aktivita. Březen roku 1977 napsal poslední kapitolu souboru pod názvem Efraim. Produkce na plese Ekonomické školy v Českých Budějovicích byla hodnocena z důvodu nevhodných obleků (americká trička) jako nepřípustná a odbor kultury Okresního národního výboru ve Strakonicích nařizuje okamžité zrušení skupiny. Nic nepomáhá existence řady svědků, kteří dokazují komplot této akce. Zastrašený zřizovatel se loučí a skupina musí okamžitě vrátit půjčené zařízení. V okrese Strakonice začíná obrovské tažení proti rocku, které bude trvat skoro dvě desetiletí. Na troskách Efraimu zvedá hlavu zbrusu nová skupina, která má na sehnání aparátu, získání zřizovatele a vymyšlení nového názvu dva měsíce, které zbývají do dalších přehrávek.

BONTON

Po úředním zrušení skupiny Efraim se na květnové přehrávky v roce 1977 přihlásila staronová sestava Efraimu pod novým názvem Bonton. Zůstávají bratři Trojanové a Honza Tyl. Jako noví nastupují F. Wohlmuth a V. Soukup (který za několik let bude působit i v plzeňské skupině Odyssea) a Miroslav Lukeš. Po přehrávkách, které kupodivu dopadly dobře, se hraje už na nový vlastní aparát, který stál nemalé úsilí a hodně půjček. Peníze si jednotliví členové sháněli, jak to jen šlo, a těch brigád bratrů Trojanů bylo nespočet. S novým aparátem se musel změnit i zřizovatel, a tak štafetu přebírá na čas Svazarm. Poprvé se ve skupině objevují klávesy a trojhlasné vokály, které jsou i v dnešní době pro skupinu tak dominantní a typické. Hudební zaměření udává tvorba skupiny Pink Floyd a stále ještě Beatles. Texty jsou už většinou v češtině. Honza Tyl ke zpěvu přibírá i hru na "španělku". Po nějakém čase odchází z Bontonu F. Wohlmuth a nikdo jako náhrada není k dispozici. Soubor je nucen přitvrdit muziku a hrát bez kláves. Proto logicky začíná hledat inspiraci ve tvorbě americké zpěvačky Patti Smith a z jejího repertoáru přebírá skupina Bonton řadu písní. Největším hitem se stává skladba " Jen chvíli noc", která je oblíbená dodnes. Další významnou složkou souboru se stává i technický personál. Velmi důležitou úlohu v každé skupině začíná hrát i zvukař. V Efraimu to byl J. Fabinger (který zvučí kapelu Parkán ještě dnes). A Z. Hadraba, který kromě výborného zvuku dokázal k „velké radosti“ muzikantů vypít i půl litr rumu na ex. Skupina dnes s úsměvem a ráda vzpomíná i na robur-taxi Jiřího Vlčka z Volyně, které je v zimě i v létě dopravovalo i na vzdálená místa po celých Čechách. Hrozba zrušení ale visela nad kapelou Bonton od samého začátku. Kulturní vrchnost vydala povolení k vystupování pouze podmíněně do 1. října 1980. Po uplynutí této lhůty se musel kapelník dostavit na odbor kultury a pověření odevzdat. Z Bontonu odchází V. Soukup a s ním i M. Lukeš. To vše znamená zánik skupiny pod názvem Bonton.

PARK "X"

Po zrušení skupiny Bonton se trojice osiřelých hudebníků opět nevzdává. Bratři Trojanové a H. Tyl přibírají bubeníka F. Kučeru a na nástroj v bigbeatu nevídaný, totiž na trubku, hraje další nový člen P. Vaněček. Půl roku se zkouší a piluje repertoár. Hudební zaměření skupiny, která je nucena se přejmenovat na Park "X", je výrazně novovlnné, jak to nakonec žádá i tehdejší doba. Orientace na hudbu Police, Ramones, The Knack znamená hrát rychle, jednoduše, ale účinně a fanoušci se poté dokázali dokonale odvázat. Nastává období obrovských návštěv, ale i velkých problémů, které skupinu pronásledují už od samotného začátku. Rok 1981 znamená důležitý mezník v dějinách skupiny. Nálada ve skupině se začíná uvolňovat, hudebníci si začínají víc dovolovat, nebojí se už politických provokací a propagandy. V této době skládá skupina též svoji vlastní tvorbu, která je snad nejoriginálnější za celou dobu účinkování kapely. Do repertoáru se zařazuje i skladba přejatá od Marty Kubišové "Nechte zvony znít". Oblibu si vydobylo i rockové zpracování ruské lidové písně "Geroj Čapajev", zpívané v ruštině, ale i slavná píseň skupiny Beatles "Žlutá ponorka" zpívaná také v ruštině. Jiří Trojan tuto dobu charakterizuje jako "lidskou smršť", uvolňování osobnosti i ducha, což částečně koresponduje i s politickou situací ve státě. Jako zpestření zahraje skupina sem tam nějakou písničku vleže a nebo na pódium pozve třeba čtyřicet lidí, aby tvořili sbor při Žluté ponorce. To vše je opepřeno i ironickými texty. Kapela dostává nabídku pro amatérskou skupinu zcela nevídanou. Ozývá se nakladatelství Panton (Aleš Sigmund) s nabídkou na natočení 1. LP desky. Po krátké euforii i přípravách na natáčení končí celý projekt zákazem okresních i krajských politických orgánů. Popularita skupiny a hlavně jejich početná divácká obec - to bylo hlavním prohřeškem proti kultuře. Četné protokoly hovořily o srocování lidí, kdy hrozilo nebezpečí koketování s režimem. Zákaz vystupovat už je skoro všude, zbývá jen pár míst v západních Čechách. Konec Park "X" se začíná kvapem blížit. Do kapely přesto přichází další nový člen z bývalé skupiny Felows - zpěvák Tomáš Maxa, zvaný Máša. Honza Tyl se začíná více věnovat kytaře a protože se cítí nevyužit, zakládá sólový projekt, skupinu Extrakt. H. Tyl odchází roku 1982 ze skupiny, aby za nějaký čas přes Rakousko emigroval do Kanady. Skupina je zvána stále více na různé vyšetřovačky a na nekonečné rekonstrukce případů narušení pořádku. Ve Strakonicích a okolí se už nenachází žádný zřizovatel, který by byl ochoten stát proti proudu nesčetných kulturních opatření a protiakcí. Skupině Park "X" je na konci roku 1982 odebráno bez nároku na odvolání "oprávnění hudebního souboru".

PARKÁN 1

Hudebníci zrušené skupiny Park "X" se opět nevzdávají a stahují se do pozice okresu Prachatice, kde na odboru kultury je muž na svém místě: pan Dokulil. Člověk, který rozumí nejen hudbě a své práci, ale i mladým lidem. Skupinu, která si mezitím zvolila nový název PARKÁN (a pevně věří, že už poslední), si bere pod svá ochranná křídla. Parkán je přece hradní zeď v Prachaticích, tak proč ne? Problémy s vrchností na sebe stejně nenechají dlouho čekat. V této těžké době dochází k důležitým změnám. Pomyslnou taktovku kapelníka přebírá od Jirky jeho bratr Ivan a personální změny určují Parkánu tuto sestavu: I. + J. Trojanovi (baskytara a kytara), F. Kučera (bicí), T. Maxa (zpěv), K. Reichensdörfer (klávesy) a Jan Houzim (kytara). Příchod kláves do souboru znamená návrat k melodice s využitím řízných kytary. Nový repertoár je melodický, ale i úderný a nezapomíná se ani na osvědčené "pecky" z let minulých. Významnou posilu představuje i příchod staronového zpěváka Tomáše Maxy.

To však již přichází černé datum: 29. září 1984 - zábava v Čepřovicích na Strakonicku, která nejcitelněji zasahuje nejen všechny příznivce kapely, ale i samotné Parkány. Kapelník Ivan Trojan totiž v říjnu 1984 odchází na půlroční vojnu, což se pěkně dopředu vědělo. Bylo proto přece nezbytné se nejenom s ním, ale i s celým Parkánem rozloučit. A tak do Čepřovic v ten den proudily davy lidí. Totalitní inkvizice využívá této produkce k demonstraci síly a brutality komunistického režimu. Celou represivní akci řídí sám ministr vnitra a proti účastníkům zábavy je nasazen pohotovostní oddíl se štíty, pendreky a služebními psy. Mladí lidé jsou lynčováni a rozháněni všemi směry i s pomocí cvičených psů. Zranění byli odváženi do nemocnice do Strakonic a do Vimperka. Některým zůstanou i trvalé následky na zdraví. Rudé právo celou událost komentuje jako řádění protisocialistických živlů a Mladá fronta píše o zásahu proti chuligánům a zdemolovaném sále. Správným jménem "MASAKR" pojmenují tuto událost pouze rozhlasové stanice Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Celý tento koncert pamatuje i pan Václav Pašek - hostinský, který v obci Čepřovice ještě dlouho poté práci zastával. Tím, že se nepostavil za oficiální verzi režimu, byl v následujících letech perzekuován. Nad Parkánem se po této zábavě vznáší otazník. Kapelník se vrací po vojně do civilu a po nesčíslných jednáních, příslibech, zárukách a za pomoci vedoucího Prachatického odboru kultury pana Dokulila jsou sjednány nové produkce, i když na většině míst jihočeského kraje má Parkán zákaz vystupování. Konec roku 1988 však znamená další vzkříšení a začíná se znova. Novými tvářemi jsou P. Slováček (klávesy) a J. Holý (zpěv). Repertoár je ovlivněn především hudbou Bon Jovi, jejíž skladby společně s vlastními věcmi tvoří hlavní náplň nového repertoáru. Největšími "peckami" na zábavách, ale i v rozhlasovém pořadu Mladá vlna jsou "Hroší kůže", "Řekni už dost", "Vzpomínka". Objevuje se textař Karel Klusáček a navazuje se úspěšná spolupráce. S tímto textařem se kapelník osobně setkal až na jedné akcičce v Lesné u Pelhřimova, kam tento textař z České Bělé dorazil. V této době prožívá kapela obrovskou euforii. Všude ji čekají přeplněné sály chtivých fanoušků a po kapele je obrovská poptávka. Další personální zemětřesení proběhlo v roce 1989. Nejen proto, že s revolucí přišla konečně i svoboda a Parkán se vyrovnává i s touto skutečností. Odchází bubeník F. Kučera, kytarista J. Houzim, zpěvák J. Holý. Cestu zpět po letech nachází ztracený syn T. Maxa, který přichází z Prospektu a z této skupiny přivádí i bubeníka L. Špatného. Kytary se ujímá Willy Khüebach ze skupiny Panoptikum. Rok 1991 začal další změnou - na místo klávesisty P. Slováčka naskakuje V. Ratschmann. Jak vidno, hudební skupina Parkán je organismus, který se neustále mění a pulsuje, ale pořád si udržuje svůj vysoký standard. Parkán se od ostatních skupin odlišuje nejen originální aranží vlastních skladeb, ale také především špičkovým vícehlasým vokálem. Ve skupině je vlastně několik sólových zpěváků, kteří své hlasy podřizují potřebám vokálové harmonie.

PARKÁN 2

Parkán začíná sázet především na vlastní skladby a většinu z nich skládá I. Trojan. V roce 1994 natočila skupina Parkán své první CD s názvem "Holky tu jsou". Cédéčko pokřtil Petr Muk a bylo vydáno firmou Kartágo Jiřího Trojana. A je tady jedna velká zajímavost. Pět písní na této desce zpívá do té doby neznámý Petr Kolář jako host kapely! Při rozhlasových interview bylo avizováno vydání druhého CD se starými nahrávkami s názvem Historia, to se psal rok 1995 s kompletní historickou kolekcí nahrávek, které skupina pořídila za celou svou kariéru především v rozhlase Č. Budějovice. Na něm má posluchač možnost hezky pohromadě slyšet největší hity z doby před revolucí, navíc s dnes již nenapodobitelným dobovým zvukem. A píší se roky 1996-1997, hodně důležitý mezník kapely. Dvacet tři let spolu hráli a snášeli dobré i zlé bráchové Jirka a Ivan. Jirka však v této době z Parkánu odchází. Ivan se ujímá kompletního skladatelství Parkánu a pod jeho pseudonymem Ivo a vznikají nové písně, jako třeba Moped harley, Falešnej hráč, Nezkoušej mi lhát, Bejt tak zlej... A nová deska na sebe nenechává dlouho čekat. V roce 1997 se natáčí CD Falešnej hráč ve studiu ve Vyšším Brodě. Za další tři roky, tedy v roce 2000 spatří světlo světa CD Celej den a noc. Autorsky se na něm podílí Ivo Trojan coby skladatel, texty tvořil povětšinou Libor Špatný. Krátce po natočení desky z Parkánu odchází kytarista W. Khüebach a nahrazuje ho Richard Strmiska. Po třech létech autorsky plodný Ivo dává dohromady materiál na další cédéčko. Jubilejní no.5 se natáčí v říjnu 2003 a je tím posledním, ve kterém hraje na klávesy Víťa Ratschman. V roce 2005 odchází z kapely a zakládá si vlastní hudební studio. Tento rok je opět veledůležitým mezníkem Parkánu. Ivo Trojan již nepovažuje za důležité nahradit klávesy Víti jiným klávesákem, ale chce dát skupině údernější hudební charakter druhou kytarou. Na webu kapely je vyhlášen konkurz na kytaristu, nejlépe aby i zpíval. A přichází Martin Blažek, alias „Bláža“. Kapelník píše Martinovi na míru písně jako třeba Vzdálený dům, Já mám konečně ženskou, Všechno se prodává, Láska v opratích…v této písni si akustickou kytaru zahrála tehdy teprve dvanáctiletá dcera Ivo Trojana Bety… A tyto songy se objevují v roce 2006 na stejnojmenném albu, kde už jejich převážnou část zpívá Martin. Tohle cédéčko se již natáčelo a míchalo ve studiu Mercury pod rukou skvělého producenta a muzikanta Mashi Šándora.

PARKÁN 3

Rok 2008 je pro Ivo Trojana dalším mezníkem. Nejen, že připravuje další desku, ale od majitele serveru „písmák.cz“ dostává nabídku, aby zpříjemnil tento web případným otextováním demosnímků různým literátům, basníkům a prozaikům. A díky tomu přišla na svět nejprve písnička Dneska se bude pít, jejíž text pod pseudonymem textaře „RealPedrovoSkoroSestra“ si vybral Ivo mezi dalšími asi dvaceti texty. Jak sám říká, bylo mu úplně jasné, že je to rozhodně chlapský text. Jaký údiv následoval při první schůzce s „oním autorem“ohledně OSY…Tím Ivo poznal nejen budoucí textařku skupiny, ale hlavně svoji manželku Pavlínku. A tak vznikla deska Čas je jako řeka. Za tři roky v roce 2011 se natáčí další deska Parkánu, která má v pořadí cédéček již číslo 8 a nese název Když to chceš. Autorsky se v něm opět vyznamenal kapelník svými úctyhodnými třinácti písničkami, většinu mu jich otextovala manželka Pája…Náš Pepa Messi, Svatební, Vidím samý éra, Když to chceš…Kapela v této době vystupuje sedmdesátkrát do roka a objevují se pozvánky na hudební festivaly. V této době si Ivo s Pájou plní další sen, kdy si staví svůj dům, ve kterém si nezapomněli zřídit studio a zároveň zkušebnu, kde vznikaly a doposud vznikají nové písničky. A připravuje se další cédéčko, které nese název Paříme gou, to spatřilo světlo světa v srpnu 2015. Jde o doposud nejúspěšnější a nejprodávanější desku kapely. Písně jako Budu malíř tvůj, Ukradenej čas, Chtěla si víc, Holčičí svět, Paříme gou a Stíhačka, jsou stálice i současného repertoáru. Protože měl Ivo v „šuplíku“ několik dalších písniček většinou pomalých a poklidných, rozhodli se spolu s Pájou dát jim život s texty tematicky laděnými k Vánocům. Devět písniček a jeden spojovací prvek - Vánoce. Textařka Pája se s tím náramně vypořádala. Ve studiu Mercury opět s Mashou Šándorem, kde se vánoční deska v září roku 2017 natáčela, došlo k paradoxní situaci. Když už byly písničky prakticky nazpívané muzikanty z Parkánu a taky dětmi převážně se ZUŠ ze Strakonic a z Bavorova, ozval se Jakub Smolík a také Eva Pilarová s přáním, jestli by si každý z nich nemohl jednu píseň nazpívat. Vše se poté muselo rychle „překopat“ a tak vznikla píseň Čekání na Ježíška v podání Jakuba Smolíka a jeho dcery Petrušky. A také Zimní víly, které nazpívala Eva Pilarová v duetu s Honzou Krátkým. A tohle byla vlastně její poslední nazpívaná píseň ve studiu v jejím životě.

Parkán v tomto velmi plodném období hrál až do roku 2022 ve složení: Martin Blažek kytara a zpěv, Richard Strmiska kytara, Libor Špatný bicí a zpěv, Ivo Trojan baskytara a zpěv. Na konci roku 2022 odešel z kapely po dlouhých 33 létech bubeník Libor Špatný a na jeho místo naskočil Kamil Šulan. A je tady rok 2023!

Parkán nasál hlavně díky Kamilovi skvělou atmosféru a přišla kapelní pohoda. Začalo se pomalu mluvit o tom, že by se mohla, nebo spíš možná měla natočit nová deska. Ivo měl už pár let ještě před příchodem Kamila připravené nové songy, kterým však nechtěl dát zelenou ve starém složení. Chtěl totiž dát do aranží písniček tvrdší kytary a hlavně splnit rytmické nároky nového bubeníka Kamila. Nové písně pak pomalu dostávaly ve studiu v Mutěnicích obraz, který si Ivo představoval. Tvorba probíhala nejprve jen s Martinem, který svojí kytarou a zpěvem při tvorbě demosnímků Ivovi hodně pomohl. A tak se rozhodlo, že se deska opravdu začne ve studiu Mercury natáčet.

Podzim roku 2025 je tady a kapele Parkán konečně vychází jedenáctá deska s názvem Slova jsou zbraň. Nutno podotknout, že deset let od poslední rockové desky to je v této nové tvorbě hodně poznat. Nejen vyzrálostí jednotlivých muzikantů, ale i jejich velkým přínosem do aranží písní. Martin i Ríša s Kamilem otiskly do songů svůj nezaměnitelný rukopis. Stěžejním faktorem desky jsou texty Pavlíny, které se zaměřují na skvělá témata a dokáží oslovit široké spektrum lidí. Martinův hlas jen podtrhuje význam jednotlivých písní. Celkově vzato se dá říct, že tahle poslední deska Slova jsou zbraň je určitě tím nejlepším, co kapela Parkán doposud vydala.

Kapela Parkán se za celou svou dosavadní kariéru vyhnula poklesu formy a nebýt perzekuce a častých zákazů v době před revolucí, byla by dnes bezpochyby jinde. Slovo parkán znamená v naučném slovníku masivní hradní zeď, což je příznačné a symbolické pro skupinu, která ve své minulosti musela často čelit náporům na svoje "zboření". Jenom víra, vůle, síla ducha a tvrdošíjnost Ivo Trojana, zachránila existenci kapely, která zde jako hradní parkán stojí dosud. Parkán šel vždy přes překážky, i když ne vždy lehce za svým cílem a rozhodně nehledal pohodlnější a jednodušší cesty, které se nabízely. A o více než půl století později po této cestě kráčí dál.